Příběh Eleonory

Narodila jsem se do křesťanské rodiny. Když jsem byla velmi malá, viděla jsem, že moji rodiče šeptají, když se shromáždí. Vždy když se shromáždili, hlídala jsem venku za dveřmi. Kdykoliv jsem viděla někoho, že se přibližuje k domu, hvízdla jsem, abych upozornila svou rodinu včas, aby měli čas ukrýt Bible, jak nejrychleji to bylo možné. Jak je zvykem, ukrývali jsme Bible a ostatní křesťanské knihy v tajném úkrytu.

Později jsem se zapojila do služby kázání evangelia, aby i další lidé mohli přijmout evangelium o spasení. Ale v Číně je velmi těžké a docela nebezpečné věřit v Boha a kázat evangelium. Jednoho dne nás jeden spoluobčan udal, zatímco jsme kázali evangelium ještě s několika dalšími bratry a sestrami. V tom okamžiku zahnala policie čtyři bratry a sestry do kouta, pouze jeden byl schopen utéct. Běžel nás varovat, protože jsme kázali v blízkém okolí. Hned jak jsme to uslyšeli, rychle jsme utekli.

Poté jsme s jednou starší sestrou šly na návštěvu k jejím příbuzných, chtěly jsme jim kázat evangelium. Ale nakonec jsme na téma víry v Boha vůbec nemluvily, protože v domě byl cizí člověk (vlastně to byl tajný policista, kterého jsme nečekaly). Jen tak jsme si povídaly, když náhle ten tajný vyskočil a zeptal se nás, jestli jsme ty, které věří v Boha a káží evangelium. Když jsme to viděly, hned jsme se rozhodly odejít. Policista ale chytil starší sestru za límeček a začal prohledávat její tašku a vysypal její obsah. Chtěla jsem mu něco říct, ale nečekaně sebral i moji tašku, sebral nám evangelizační materiály a řekl, že jsou zabaveny. Později jsme s pomocí hostitelky rychle opustily dům a odešly do jiné vesnice. Ten policista nás ale autem pronásledoval. Takže jsme musely pokračovat dál, naskočily jsme do právě jedoucího autobusu a odjely pryč. Pokud by se to takto nestalo, už bychom byly ve vězení. Ještě teď se třesu, když si na to vzpomenu.

Ještě jsem byla několikrát málem zatčena při kázání evangelia. Ale většina bratří a sester v mém okolí byli zatčeni a mučeni Komunistickou stranou Číny (CCP). Sestra X., která kázala evangelium se mnou, je jednou z nich. Vyprávěla mi o tom, jak to chodí. Po uvěznění policie držela každého odděleně na samotkách. Potom ji začali mučit, aby z ní dostali informace o církvi a ostatních křesťanech. Svázali jí ruce za zády a za ty svázané ruce ji pověsili na dveře. Dotýkala se země jen špičkami palců. Pouta se jí zařízla hluboko do rukou. Svázání bylo extrémně bolestivé. Policie pokračovala ve výslechu a během něho ji bili do nohou obušky. Nevěděla, jak dlouho to bude pokračovat. Nakonec omdlela. Nakonec ji hodili na betonovou podlahu v její cele. O půlnoci přišli do cely dva policisté a křičeli na ni obscénnosti, zle se jí smáli a chtěli ji sexuálně napadnout. Byla tak vyděšená, že v tom okamžiku předstírala, že se zbláznila, předstírala, že mluví s duchy. Ti dva policisté se vyděsili a odešli. Zadržovali ji po dobu 15 dní. Poté pod nátlakem donutili její rodinu, aby jim dali peníze a propustili ji. Po jejím propuštění jsem viděla, že šlachy na její noze jsou porušené, jednu nohu měla zkrácenou, od té doby kulhala.

V roce 2012 byl zadržen bratr X. Po zatčení ho nejprve profackovali až do krve. Potom mu sebrali kabát a boty, jeho ponožky mu nacpali do úst a poté ho zamkli do kovové krabice. Tato "krabice" byla pouze 1,5 vysoká. Musel se v ní pohybovat skloněný. Bylo to v době, kdy byla velká zima, mrzlo a on byl promrzlý celou noc. Později ho policisté nutili dělat squaty Mabu (druh trestu, poloviční squat, ve kterém musí člověk zůstat po dlouho dobu). Když se to nedařilo, mlátili ho do nohou obušky. Byl mučen znovu a znovu po celé odpoledne. Nakonec, když policie nevěděla, jak z něj informace dostat a on svůj sbor "neprodal", začali mu kopat do pout, šlapali mu na obličej a bili ho do hrudníku, dokud neomdlel. Během tohoto ponižování a mučení nedostal žádnou vodu ani jídlo. K jeho zatčení a mučení neměli žádný důkaz, ale násilně ho drželi po 15 dní s tím, že "šíří sektářské myšlenky s účelem rozvrátit veřejný pořádek".

Když jsem slyšela jeho příběh, strašně jsem se bála, že mě také zavřou a budu také ponižována a mučena. Žila jsem v extrémním strachu. Bála jsem se tak, že mě vyděsilo každé silnější ťukání na dveře. Děsily mě sirény policejních aut. Až jsem z toho onemocněla. Ale pod Božím vedením a s pomocí bratří a sester jsem se brzy vzpamatovala.

V červnu 2014 CCP zahájilo akci k potlačení křesťanů s názvem "stodenní bitva", používali k ní mobily, kamery a jinou elektroniku. Jednou mé matce volala její kamarádka a přesvědčovala ji, aby přestala věřit v Boha, protože vláda pronásleduje náboženskou víru mnohem intenzivněji. Mnoho křesťanů bylo zatčeno, protože odposlouchávali jejich telefony. Moje matka musela opustit domov a skrývala se venku. V domě jsme zůstali jen já a můj bratr, protože otec pracoval jinde. O několik dní později, sestru, která žila ve vedlejší vesnici, a která se už na veřejnosti neukazovala, protože se skrývala, hledalo 8 - 9 policistů, a to pro víru v Boha.

Potom jsem se bála, že by policie mohla zatknout i mě. Proto jsem poslala bratra na internát a sama jsem se také začala skrývat. Je mi to líto, že má rodina byla rozbita pronásledováním ze strany CCP. V Číně bylo kolem mě zatčeno mnoho bratří a sester, byli mučeni a odsouzeni. Já sama jsem jen o vlásek několikrát unikla zatčení. Díky Bohu za jeho ochranu, že jsem byla schopná utéct do zahraničí, a unikla tak zatčení ze strany CCP. Zde můžu mít svou víru.

Eleonora